Atletika neměla po celé sledované období na růžích ustláno, třebaže se i v našem městě objevovaly výrazné osobnosti – za všechny jmenujme namátkou: Petr Krátký (v 70. letech mistr republiky v desetiboji), Josef Haupt (na přelomu 70. a 80. let reprezentant v běžeckých disciplinách a tč. i olympijská naděje, Vladimír Zemánek, Šárka Klíčová (dorostenecká reprezentantka ve skoku vysokém), případně další..
Ti všichni vyrůstali v nedostačujících podmínkách. Od 50. let byla ve městě jediná antuková dráha (čtyřproudová) – v areálu vojenské školy, víceméně nepřístupná. Využívána byla je při atletických kláních místních škol.
V 70. letech se zvažovala výstavba čtyřdráhy na fotbalovém stadiónu TJ Slovan, ale zůstalo jen při úvahách. Nakonec byla tříproudá antuková dráha zbudována při tehdy nové II. ZŠ. Atletika se začala více zviditelňovat, po roce 2000 nahradil antuku na oválu umělý povrch a podmínky se tak výrazně zlepšily, ale stále je nutné udělat více pro zázemí tohoto sportu. Už proto, že se objevují noví talenti – Bureš Jiří, Čonka Jan, Klímová Veronika aj. a atletika získává zejména u mládeže na oblibě.
Zimní stadion
Ke zrodu hokejového stadionu (kluziště) došlo na počátku 60. let, kdy pravidelně fungující oddíl potřeboval stálý azyl. Přírodní ledová plocha vyrostla nedaleko fotbalového hřiště a koupaliště. Rozmach měl mj. i svůj racionální podklad – ve městě tehdy působil Zdeněk Kostka, jehož bratr přednášel na FTSV s Praze a stál za všemi úspěchy čs. hokejových reprezentantů.
V roce 1963 bylo zbudováno umělé osvětlení, úpravu ledové plochy zajišťovali manuálně (hrably) samotní hráči či dokonce návštěvníci stadionu. Tento stav trval až do poloviny 70. let, kdy hřiště začalo využívat umělého zamrazování plochy. V 80. letech dostal zimní stadion modernější osvětlení (výbojkové na čtyřech stožárech) a přibyla rolba k úpravě ledové plochy. Opravdový zlom v budování stadionu přišel v 90. letech (zastřešení) a v souvislosti s ním i nový hokejový boom.
Fotbalový stadion
Po válce byl katastr hřiště D. F. K. na ulici Dvorní převeden na zemědělský podnik (statek při zemědělské škole) a ztratil svůj význam. Na území města se objevila dvě nová hřiště – Jiskra upravila prostranství v západní části města – bývalá ulice Kolonie, dnes areál II. ZŠ, zatímco Spartak disponoval hřištěm v severní části města, v místech dnešního fotbalového areálu.
Toto hřiště v následujících letech zůstalo jediné, přešlo do správy TJ Slovan, který se staral o jeho údržbu i rozšiřování. Dlužno podotknout, že kvalit hřiště nebyla nikterak valná – škvárová plocha byla položena na jílovém podkladě, což dělalo nekonečné potíže ve všech ročních obdobích (bláto). I stará budova s provizorní tribunou, která sloužila jako šatny pro sportovce, potřebovala rekonstrukci. K ní nakonec došlo na sklonku 70. let v souvislost s připravovanou Spartakiádou v roce 1980. Budova byla zbourána a vystaveny nov, centrální šatny, které dodnes slouží sportovcům. O pět let později, před Spartakiádou 1985, přišel další radikální řez – s využitím sdružených prostředků všech institucí a průmyslových závodů bylo hřiště přebudováno. Dostalo konečně pískový podklad (s patřičným odvodněním) a hlavně bylo i otočeno o 90 stupňů do směru sever – jih a konečně zatravněno. Rovněž byla přemístěna dvacet let stará železná tribuna a přestavěna na západní straně do dnešní podoby.
V dalším období byla dobudována tréninková hřiště, provedena nákladná rekonstrukce travnaté plochy a postupně jsou prováděny další stavební vylepšení. V roce 1999 byl areál místem utkání Mistrovství Evropy do 16 let.
Tenisové kurty
Nejstarší tenisové antukové hřiště se objevilo na ulici Dukelské, ale sloužilo od 50. let převážně volejbalistům, kteří ve městě měli početnou základnu, včetně relativně dobrých výsledků.
Proto v 70. letech v sousedství koupaliště, v rámci celého sportovního komplexu (fotbalový areál, hokejová hala, herna stolního tenisu) vyrostly nové tenisové kurty. Z původního provizoria se počet antukových hřišť zvýšil až na pět a jejich úroveň je díky péči tenisového oddílu opravdu dobrá. V současnosti zde vznikly další dvě hřiště pro volejbalisty a je vybudováno zázemí pro oba sporty.
Koupaliště, lázně, aquapark
Od 50. let mělo město své lázně. Nic převratného a velkolepého, nicméně občané bohatě a celoročně využívali ke své spokojenosti, co jim nabídly prostory v budově na ulici Lázeňské – bazén 12 x 8 m, hloubka 1 – 2,8 m, vany, parní lázeň. Toto zařízení však bylo díky svému značnému opotřebení v 90. letech uzavřeno.
V 70. letech začal zejména školní mládeži sloužit bazén v II. ZŠ (18 x 8 m), hloubka 1 – 1,5 m).
Potřeby komunální rekreace naplňovalo tak jedině koupaliště v severní části města. Jeho základ existoval už v dobách první republiky, od 50. let se stalo útočištěm všech vodymilovných obyvatel města. Koupaliště poskytovalo dva plavecké bazény o rozměrech 50 x 22 m a 22 x 12 m, dále brouzdaliště pro nejmenší děti. V příjemném prostředí, kde byla možnost nalézt pod stromy i úkryt před sluncem, se scházelo celé město. Průběžně bylo zázemí koupaliště vybaveno novými šatnami, sociálním zařízením a občerstvením. Sloužilo jako místo kulturních akcí (taneční zábavy, karnevaly, diskotéky) či akcí sportovních (utkání v boxu).
Od 90. let nastal na koupališti čilý ruch – převážně stavební.Koupaliště se rapidně proměňovalo a dosud proměňuje až v letech 2003 a 2004 bylo nákladně přestaveno na moderní aquapark sloužící k rekreaci širokému okolí.
Tělocvičny
Sportovní zázemí reprezentované tělocvičnami prošlo rovněž složitým vývojem, aby se v současnosti dopracovala k solidnější úrovni.
Jedinou tělocvičnou na úrovni disponovala vojenská škola, kde se dařilo zejména gymnastům (i reprezentanti), civilní obyvatelstvo městské mělo možnost využívat prostory dlouho jen sporadicky a výjimečně. Takže fungovaly jen tělocvičny při zdejších školách (I. ZŠ – ulice Čs. armády II. ZŠ – u muzea, II. ZŠ – Kostelní nám.), tělocvičny malé (cca 30 x 15 m), málo vyhovující.
Výrazně se situace změnila v druhé polovině 60. let. kdy při SZTŠ (ulice Olomoucká) byla postavena za 6 milionů Kč moderní a velká tělocvična (60 x 25 m), vybavená veškerým tělocvičným nářadím. Slouží po nedávné opravě dsud.
Při nové II. ZŠ (ul. Palackého) vznikly tělocvičny hned dvě – velká (50 x 25 m – dnes v ní je i umělá horolezecká stěna) a malá (25 x 18 m). Střední textilní škola (dnes ISŠ) v 70. letech postavila novou a rozměrnou tělocvičnu (50 x 20 m) na ulici J. K. Tyla. Patří k těm nejmodernějším, včetně vybavení pro posilování, cvičení gymnastické a aerobiku.
Je využívána mj. korfbalisty. Po přesunu II. ZŠ do nových prostor (ul. Palackého) se do bývalých prostorů přestěhovalo Gymnázium. Rozsáhlá přístavba školy přinesla i vybudování nové velké tělocvičny (50 x 25 m), plně vybavené potřebným zařízením (nářadím).
Ve městě je tedy v současnosti sedm tělocvičen, z nichž jsou využívány čtyři posledně jmenované. Zájem je značný, provozovatelé nestačí pokrývat všechny požadavky.