Vendula Bečvářová Sport jako životní krédoFotbalový příběh věčně mladého „Abíčka“ „KONČÍ…Abíčko prý končí s fotbalem. Slyšeli jste to také?“ nese se městem stoprocentní zvěst.„To přece nemůže být pravda, vždyť na něj pořád má, většinou je skoro nejlepší na hřišti!“. „Ale vždyť už má věk…!“Martin Aberle (1971) je jedním ze známých moravskotřebovských hráčů moderní fotbalové historie. Levonohý (stejně jako otec Pavel před 40 let), jenže lepší…V minulosti tvořil nedílnou součást proslavené „blue-line“ (Potáček Martin – Aberle Martin – Hájek Milan). Po Milanovi (zranění) končí jako druhý….Jeho cesta českých fotbalem byla strmá. I úspěšná! Už v dorostu byl nejlepší, což jej přivedlo do ligového dorostu Hradce Králové. Pozornost tehdejších trenérských „es“ (L.Škorpil) trvala i nadále, což se promítlo ve fotbalovou „vojnu“ ve VTJ Jičín. Do rodného města se vrátil r.1992 s ambicí dalšího rozletu a plný nového entuziasmu.Svůj fotbalový um dal plně do služeb zdejšího Slovanu, který se adaptoval v moravském fotbalu (HFŽ). Profese a fotbal jej však brzy zavedly do konkurenčních Svitav, které „válely“ divizi. Zde vydržel celých osm let a svou pílí se prosazoval, získával zkušenosti. Jeho „služby“ (angažmá) se promítly do zisku nejlepšího sportovce Svitav. „To období bylo skutečně pozoruhodné a úspěšné, snad i proto, že trvalo relativně dlouho“. Jako důrazného útočníka si jej posléze vyhlédl třetiligový letohrad, v němž strávil tři roky. „Tam vlastně vrcholila moje fotbalová kariéra. Nehledejte v tom nic jiného, že jsem se vrátil – přišla zranění, na bedra přibyl třetí křížek a převážil normální lidský úděl – rodina a potřeba se jí věnovat naplno. Dělat obojí se neslučovalo, návrat zpět domů byl logický“Poslední dekádu vracel domovskému klubu, co se kdy naučil. „Zajisté, že vzpomínám na své začátky v žácích, na všechny trenéry (Potáček-Štěpánek, Milde S.,Kučerňák aj.). Fotbal je, byl a bude celý můj život. I když nyní, ve svých 41 letech, „pověsím kopačky na hřebík“ a hrát jej budu jen pro zábavu.“Nominace v anketě Sportovec okresu 2011 přišla tedy v pravý čas – celý region si připomíná Martinovy zásluhy o rozvoj regionálního fotbalu. Diváci (zejména ti třebovští) jej doslova milovali. Jeho pohyblivost a neohroženost, s níž šel do každého souboje . Věřil si z důvodu svého raketového zrychlení, jímž unikla soupeři a jeho faulům. Tedy – lehkonohý, neúnavný, vytrvalý, hecířský, stabilně držel formu, odběhal kde co, přeskočil kdekoho. Takový byl Martin Aberle, skromný fotbalista, který bude nejednomu fanouškovi na hřišti chybět.Poznámka redakce. Škoda, že nebyl Martin nominován do městské ankety – zde by zajisté nepropadl – a to by mu zajistilo sportovní nesmrtelnost. (mt)