Vendula Bečvářová 
Je pátek 26.5. 2023 , čas 7:34. Fotbalisté se probouzí. Slyším oblíbenou hru dnešních mladistvých: kámen,nůžky,papír,teď
8:30 – 9:00, tato půlhodinka patří větší čůrpauze na benzínce. Někteří si vyčistili zuby, většina doplnila zásoby. Samozřejmě hlavně limonád, asi abychom náhodou nevyšli ze cviku a mohli jsme zase poslouchat staré známé:“Trenéreeee, kdy bude pauza? Já potřebuju čůrat!“ Čas vymezený pauze byl dodržen a my už můžeme vyrazit směr moře!
Hurááá! Od poslední zastávky to trvalo asi jen 200x kámen, nůžky, papír, než jsme se ocitli na pláži. Konkrétně v přístavu Hoek van Holland. „Trenére, jsou tady žraloci?“ „Trenére, to je moře?“ „Hej, kámo, ten písek je…jakože…dost hebkej!“ „Hoši, jsem si raději zahrát Bago.“
Tak mladí a už tak odvážní! Většina hráčů naběhla odhodlaně do moře a až po celé vteřině zase vyběhla. Severní moře má krásných skoro letních 11 stupňů.
Asi po dvou hodinách pokračujeme v cestě a teď už míříme na ubytování. Jak jsem předpokládala žádné už jsme tady! už jsme tady! neproběhlo. Dávám jim ještě jednu šanci: až při návratu uvidí vás, jak je jistě netrpělivě očekáváte:-))
Ubytováni jsme u skautů v téměř nových chatách, z nichž jedna je určena jen pro nás. Po bleskovém vybalení nejnutnějších věcí přichází zřejmě příprava na další dny, hraje se fotbal. Kde se ta děcka vypínají?
Hned u ubytování máme jeden kanál. Ten holandského typu, naštěstí. Pár nadšenců se vykoupalo i v něm. „Trenére, jsou v něm žraloci?“ Následuje večeře a po ní už jen příprava na večerku naplánovanou na 22.00 hodin. Už aby to bylo.
Sobota 27.5. 2023
Noc byla překvapivě klidná. Buď všichni opravdu dodrželi večerku a v deset usnuli anebo, což je pravděpodobnější, jsem ji dodržela já a od 21.30 vyčerpáním nevím o světě.
7:00, budíček. Na snídani nám organizátoři nachystali dva druhy chleba, sýry, salámy, marmelády, nuttely, různé snacky. Ovšem. Jeden z hráčů si z domu dovezl velký pytel čokoládových kuliček do mléka. Prosím všechny čtenáře o minutu ticha za čokoládové kuličky……a teď potlesk pro Davida, který zasytil celý zájezd. Jinak by kluci zřejmě trpěli hlady. To, co nám organizátoři v množství větším než velkém ke snídani připravili, se zřejmě stane milými suvenýry pro vás doma. „Trenére, kam mám dát ten prázdný talíř?“ „Víťo, pojď sem, tě seznámím. Tohle je dřez. Tady teče voda.“ „Díky, trenére.“
V 8.00 hodin přijel autobus, tak jak bylo domluveno. Samozřejmě všichni byli skvěle připraveni, takže jsme mohli vyjet přesně…o půl hodiny později. V 9.00 hodin bylo slavnostní zahájení turnaje s nástupem týmů z Anglie, Francie, Nizozemska a ani my jsme nechyběli. „Hoooši? Co tady žerou? Se podívejte, jak jsou vysocí! Hoši, vždyť ten má dva metry!“
První zápas mladších žáků. Jak jsem už psala, nejsem fotbalový odborník, proto zatím nehodnotím herní projev našeho týmu. Ajejej, prohráváme 0:1. Kde ale jednoznačně vyhráváme, je tribuna. Předseda TJ Slovan Ladislav Weinlich společně se staršími žáky povzbuzují tak vehementně, že spontánně vznikla první mezinárodní spolupráce: vidíme a hlavně slyšíme i tým z Holandska, jak tleskají a volají Slovan! Jeden zápas se hraje 2×15 minut. Přestávka trvá cca 1 minutu a jsou tu tři hřiště. To už poznám.
Mam s trenéry dohodu: co se nevyhraje, jako by nebylo. Po prvním zápase tedy byla asi dvouhodinová pauza, kterou hráči vyplňovali hraním fotbalu jen tak mezi sebou a nanuky:-)) „Já jsem spadl a odřel jsem si koleno. Mě to štípe!“ „Adame, pojď, dám ti na to mast.“ „Hele to je dobrý, já jsem silnej chlap a přežiju to.“
Hrají starší žáci. Dnes vám tak svítí sluníčko…doufám, že všichni dostatečně pijí. Fotbal se mi pomalu dostává pod kůži a snažím se pochytit nějaké ty výrazy. Za chvíli už řvu:“Záda, k němu, vystřel!“ Ale když přesně se ve fotbale používá „udělej ho“ mi zatím není jasné, tak to raději vynechávám.
Ve 13:20 hrají oba naše týmy současně. Hřiště jsou však hned vedle sebe, takže část nás fanoušků, může sledovat starší žáky a druhá část mladší. Vzájemně se obě skupiny hlasitě informujeme o dění na hřištích. Za chvíli jdou kolem nás dva hráči Vlaardinganu a říkají jasné, zřetelné, ryze české ty vole. Nemusíte mít tudíž obavy, česká stopa tu po nás určitě zůstane!
Kolem páté hodiny je pro dnešek konec a my odjíždíme zpět na ubytování. Než se stihnu převléknout, spousta hráčů litá venku a hraje fotbal. Kde jsou ty současné děti závislé na neustálém online světě svých mobilech?
Po fotbálku můžeme klidně do kanálu. Teď už víme, že žraloci v něm nejsou. Následuje sušení prádla a třešnička na dnešním programu – grilovačka. Omlouvám se, ale mám plnou pusu a mastné prsty, takže tímto sdělením končím dnešní report. Uvidíme se zase zítra, budete-li chtít.
