Vendula Bečvářová (ANALÝZA SVITVSKÉHO DENÍKU)Vytvářet vytvořené či hodnotit zhodnocené na těchto stránkách se jeví jako nadbytečné. Podrobnější svědectví se jistě objeví na oddílovém webu: www.hcslovan.com. Nás přesto zaujala věcná analýza na stránkách Svitavského deníku, kterou přenášíme na tento web, neboť dlouhodobější hledání bude snazší….Krajský hokejový přebornický titul našel svůj domov v Rehau aréně. Zaslouženě, protože tamní Slovan si udržel kvalitní formu jak v základní, tak i v nadstavbové části, a vygradoval ji v play off.Nejtěžší chvíle zažili moravskotřebovští hokejisté v semifinále proti Kohoutům. I zde si nicméně dokázali zdárně poradit.Jeho mistrovská jízda určitě nebyla bezproblémová a byly v ní i chvíle, kdy na to zlato upřímně řečeno zrovna nevypadalo. Vždy se však probudila síla třebovského týmu, na kterou jeho protivníci nestačili.Deník se pokusil ukázat na klíčové faktory, jež ve vyřazovací části krajské ligy naklonily misky vah na stranu Slovanu.1. Nic je nezlomiloSlovanisté ukázali v průběhu play off neuvěřitelnou psychickou odolnost. Zkrátka nebylo nic, co by je srazilo na kolena, pokaždé se z trablů vyhrabali. Ve čtvrtfinále s Chocní ztratili skoro vyhraný třetí zápas a následně v prodloužení při oslabení i ten čtvrtý, aby pátý vcelku s přehledem ovládli. Do semifinále vyfasovali Českou Třebovou, tedy celek, s nímž měli nejhorší vzájemnou bilanci, ale hlavu si s tím nelámali a hned v prvním utkání kletbu zrušili. Následoval strašidelný dvouciferný příděl na soupeřově ledě, ale hned na to hladká domácí výhra. V pátém duelu se za stavu 1:4 finálové vyhlídky ztrácely kdesi ve vzdáleném mlžném oparu, ale Slovanu stačilo necelých pět minut, aby vyrovnal. A ve finále? Dvakrát prohrával ve Světlé o dva góly a dvakrát na konci slavil vítězství. To vše jsou doklady mimořádné týmové síly, cílevědomosti a rovněž neutuchající bojovnosti, které Moravskou dovedly na vrchol.2. Úderná sílaDobře fungující tým na ledě i mimo něj byl základem úspěchu, ale k tomu bylo třeba přidat důležitou ingredienci v podobě využití mimořádně disponovaných jednotlivců. Slovan takové našel v Michalu Černého a Lukáši Dubovi. To byly posily s velkým P, jejichž angažování se klubu bohatě vyplatilo, vždyť oba odvedli výkony více než stoprocentní. Českou Třebovou ve třech vítězných semifinálových měřeních sil doslova zdeptali, když se postarali o devět gólů, a i ve finále byly jejich ofenzivní zbraně hodně nahlas slyšet. Takhle by měl vypadat přínos tolik diskutovaných „cizích“ hráčů. Prostě když na sebe oblékli dres Moravské Třebové, tak v něm odvedli maximum. A navíc, což mělo také obrovský význam, ve svém snažení byli podpořeni i spoluhráči, kteří byli neméně nebezpeční a soupeři se tudíž nemohli soustředit jenom na jednu lajnu. Což byl třeba rozdíl mezi Slovanem a Chocní v rozhodujícím pátém čtvrtfinále, v němž zmíněná dvojice nemohla hrát, ale našli se další hokejisté, kteří uměli převzít zodpovědnost a útok tím neutrpěl.3. Umění otáčetJakoby Slovanisté v některých duelech potřebovali ze všeho nejdříve pořádnou „facku“, aby ze sebe dostali to nejlepší. Že by to byla taktika, tedy nejprve soupeře „uspat“ a pak ho zdrtit, to se nezdá pravděpodobné. Faktem je, že pro letošní tým Slovanu jakoby inkasované góly ve vlastní síti snad ani nic neznamenaly. Dál pokračoval trpělivě ve své hře, ani za nepříznivého vývoje nepropadali hráči panice, dál věřili ve vlastní síly, uměli si počkat na svoje příležitosti, dovedli vystihnout ten správný okamžik, kdy udeřit. V České Třebové i ve Světlé by o tomto moravskotřebovském umění mohli vyprávět. Otočit výsledek jednou, to se může povést určitě každému, ale Slovan to zvládl opakovaně, a to v těch nejvypjatějších zápasech celé sezony. Náhoda to rozhodně nebyla. Právě v těchto okamžicích se rodil triumf a právě proto ho lze označit jako spravedlivý.4. Jistota za zádyStará známá hokejová pravda říká, že play off je především o defenzivě a výkonech brankářů. Pokud pomineme kolaps v České Třebové, tak si Slovan v tomto směru poradil velice dobře a zejména lépe než soupeři. Ať už stál v brankovišti kdokoli, byl svému celku oporou. Pro finále dostal důvěru Michal Turek a svojí jistotou předčil zřetelně svůj světelský protějšek Koubského. Ukázalo se to nejvíce ve druhém duelu v Rehau aréně,v němž v době, kdy se tzv. lámal chleba, hostující gólman nabídl dva góly jako na zlatém podnose. Takhle laciné branky prostě Moravskotřebovští nedostávali a to byl další ze zásadních kamínků do titulové mozaiky. O zákrocích Turka při světelském tlaku jak v prvním, ta ve třetím finále darmo mluvit. Rivaly přivedl k zoufalství.5. Soupeř nezářilBylo to možná jen zdání, ale už diváci, kteří sledovali semifinálovou sérii mezi Litomyšlí a Světlou, si povšimli, že celek od Sázavy letos nebyl v play off silný tak, jako v minulosti. Neměl moc vydařený vstup do základní části a i když se postupně rozjel, tak to nebyla ta Světlá, která v minulých sezonách ve vyřazovacích bojích jasně dominovala. Ostatně i skutečnost, že v domácích finálových kláních ztratila dvougólový náskok, leccos vypovídá, dříve by to bylo nemyslitelné. Světelský tým je velice zkušený, ale ani jeho opory nemládnou a zřejmě bude potřebovat trochu čerstvější krve. A navíc, vždycky je to také o tom, co dovolí soupeř, a Slovan toho mnoho nedovolil.6. DisciplínaNeopomenutelný faktor. S jedinou výjimkou, kterou se stalo prodloužení v Chocni (vzhledem k okolnostem to bylo i pochopitelné), Slovanisté netrávili zbytečný čas na trestné lavici, nesbírali pětky ani desítky, byli si vědomi, že jejich síla je při plném počtu hráčů na ledě. I tohle bylo jejich plus.Ostatně je potřeba zmínit, že celé play off , na to, jak bylo vyrovnané a vypjaté, se letos odehrálo překvapivě bez nějakých větších excesů, stížností a nesportovních scén. Samozřejmě se pár zádrhelů našlo, ale celkově lze vyslovit uznání jak hráčům, tak i rozhodčím. Hrál se totiž v první řadě dobrý hokej.7. Faktor XPo skončení každé sezony, tím spíše, pokud byla tak napínavá a nevyzpytatelná jako tato, si můžeme říci: „Co by, kdyby…“. Jak by asi všechno dopadlo, pokud by zrovna ten konkrétní moment dopadl jinak. Zákonitě se takové najdou i v případě Moravské Třebové. Vybrat lze třeba tyhle dva. Kdo si dnes už vzpomene, že první semifinále proti České Třebové rozhodla v samotném závěru gólem při vlastním oslabení. A můžeme se ptát, jak by se série vyvíjela, kdyby naopak Kohouti využili přesilovku a zápas vyhráli. A nebo z jiného soudku. Ve třetím finále ve Světlé jeli domácí za stavu 3:1 trestné střílení. Mohl být tohle obrat a zlom v sérii? Nikdo se to nedozví, protože ho nedali a jak všechno dopadlo, nyní ví každý. Je to tak, že Moravskotřebovští udělali pro primát maximum, a k tomu, kdo odvede sto procent, se osud většinou přikloní. Což se stalo.41 zastávek na cestě k celkovému triumfuZákladní část:HC Spartak Choceň 5:4 PP a 8:7 SN, HC Ledeč nad Sázavou 15:2 a 4:1, HC Kohouti Česká Třebová 2:10 a 3:4 SN, HC Chotěboř 6:4 a 4:3 PP, HC Hlinsko 6:3 a 5:3, HC Světlá nad Sázavou 5:3 a 2:3, HC Litomyšl 3:6 a 7:4, HC Spartak Polička 3:2 SN a 6:3, HC Chrudim 7:6 a 3:0.Nadstavbová část:HC Ledeč nad Sázavou 5:2 a 5:1, HC Spartak Choceň 4:1 a 4:5, HC Chotěboř 2:4 a 9:3, HC Hlinsko 6:3 a 8:4, HC Kohouti Česká Třebová 3:7 a 4:6.Čtvrtfinále play off:HC Spartak Choceň (3:2) – 7:5, 7:3, 3:4 SN, 4:5 PP, 5:2.Semifinále play off:HC Kohouti Česká Třebová (3:2) – 5:4, 3:11, 6:3, 2:3, 5:4 PP.Finále play off:HC Světlá nad Sázavou (3:0) – 4:3 PP, 5:2, 5:3.Autor: Radek Halva